Za poznáním rozvoje v Moldavsku – zemi dobrého vína a neobjevené perle Evropy

Moldavsko – země vína a krásné přírody nebo země plná socioekonomických problémů? Jaká tvář této post-sovětské evropské krajiny je turistům odhalována? A jaká studentům a studentkám z Česka, kteří rozumějí mezinárodnímu rozvoji? V terénu (navíc v propojení s místními aktivisty) se dá lehce ověřit, zda platí to, co o Moldavsku doma slýcháme.

Jako studentka Mezinárodních rozvojových a environmentálních studií na Univerzitě Palackého v Olomouci jsem na Moldavsko nahlížela spíše jako na stát ztrápený nesčetným množstvím problémů. Spolu se svými kolegy jsme však díky projektu naší Katedry rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci (KRES UP) s podporou České rozvojové agentury (ČRA) dostali příležitost poznat tuto krajinu v rámci terénní exkurze jako málokdo, a to zblízka. Velmi zblízka.

Cosi jako nedůvěra za každým rohem

Je teplá červnová noc a ostrý pach výfukových plynů nás vítá na kišiněvském letišti. Jsme v Moldavsku, nejchudší zemi Evropy. Projíždíme městem, hlavní tah z letiště do centra města připomíná více než silnici spíše tankodrom, ze tmy na nás blikají neonové nápisy všech možných druhů, nabízejí auta, jídlo, vše, co může člověk žijící na periferii potřebovat. Míjíme nejen malé obchůdky, ale především vysoké paneláky, které nás doprovázejí až do samého centra města výrazně ovlivněného sovětskou minulostí.

Že betonová sídliště nejsou jediným dědictvím, které si Moldavsko nese z minulosti, o tom se přesvědčíme každý den během naší devítidenní exkurze. Je to něco jako nedůvěra, která na vás čeká za každým rohem – nedůvěra v lidi, nedůvěra ve stát, nedůvěra v život. Místní chodí po ulicích většinou bez úsměvu a jedním cílem – někam se dostat. Na rozdíl od jiných měst, tady v Kišiněvě, jako by se lidé neprocházeli, netrávili volný čas na ulicích, v kavárnách, v restauracích. Tady, v Kišiněvě, na to obyvatele většinou nemají čas, myšlenky ani peníze a město jako takové nabízí jen málo míst, kde by člověk rád a často trávil svůj volný čas.

V posledních letech se však situace pomalu mění. Kišiněv začíná nabízet obzvláště mladým lidem nové příležitosti a místa k odpočinku. My sami jsme se účastnili během našeho pobytu v Moldavsku eko-jarmarku, který se konal na břehu místního jezera a nabízel ke koupi spoustu domácích výrobků, šperků, nebo ovoce a zeleniny a byl zakončen koncertem alternativní hudby.

Měsíční mzda zhruba třikrát menší než ta česká

Je večer, první den, je čas se ubytovat. Hotelový pokojík s pěkně ustlanou postelí je milým překvapením, to už se nedá říct o švábech a stonožkách, které tam v příštích dnech pravidelně nacházíme. Co nám však přidělává vrásky na čele o něco víc, je tvář Moldavska, která je nám postupně odhalována.

Již brzy ráno vyrážíme do města pro jídlo. Hned za rohem našeho hotelu nacházíme hezký supermarket, ideální volba pro turisty. Ceny stejné jako v českých obchodech na nás dělají hezký dojem. Až později se dozvídáme, že průměrná měsíční mzda v Moldavsku je zhruba třikrát menší než ta česká.

Ranní slunce nemilosrdně odhaluje, jak nezvykle je Kišiněv oproti hlavním městům jiných států „zpustošeným“ městem, alespoň dle mého názoru. Rozbité chodníky či do velké míry zastaralá infrastruktura jsou k vidění prakticky na každém místě ve městě kromě malé oblasti v úplném centru Kišiněva. Ale tahle reportáž nemá být jen o negativech a výtkách, ale také o naději a úspěšných projektech česko-moldavské spolupráce v praxi.

Od mezinárodních institucí k lokálním projektům

Do Moldavska jsme se spolužáky přijeli v rámci terénní exkurze projektu naší katedry. Cílem exkurze bylo poznat rozvojovou spolupráci České republiky v Moldavsku na vlastní oči. Byť to tak na první pohled nemusí vypadat, Česká republika má s Moldavskem dlouhou historii spolupráce a v následujících letech v ní bude pokračovat. Jedná například o realizaci rozvojových projektů v oblasti sociální inkluze, domácí péče nebo zavedení bezpečné, pitné vody a sanitace.

Tyto projekty realizují nejen nevládní organizace, ale také české soukromé firmy. Mezi ně se řadí například česká firma DEKONTA. Firma se zabývá dekontaminací zeminy a vody od škodlivých látek a leteckého paliva, které vylévali pracovníci vojenského letiště před 30 lety za vlády SSSR ve městě Mărculești do půdy. Díky 10 let působení české firmy v terénu, nemusí místní lidé tahat a pít ze studen kontaminovanou vodu, čím se předešlo ekologické katastrofě i četným zdravotním problémům.

V Moldavsku jsme však měli možnost navštívit i jiné, než technicky zaměřené projekty. Otevřené dveře jsme měli také na Velvyslanectví České republiky v Kišiněvě, v kanceláři Evropské delegace nebo v kanceláří Rozvojového programu OSN.

Spojit teoretické vědomosti se skutečným, hmatatelným zážitkem

Velmi srdečně nás přivítali pracovnice zdravotních a domácích pečovatelských center pro starší lidi Estera v Kišiněvě a Rebeca ve městě Balti, jehož vyšetřovací a rehabilitační přístroje pomohla zafinancovat právě Česká republika přes ČRA.

Díky možnosti poznat také lokální projekty jsme zavítali do odlehlejších koutů Moldavska. Opět tedy sedíme v maršrutce (místním minibuse) a drkotáme na sever, na východ, i na jih. Koukáme z okna a vidíme louky, pastviny, lány, prostě daleké zelené roviny, lesů v Moldavsku moc není. Počasí je teplé, červnové, moc se neliší od toho, co známe my z Česka.

Podobným způsobem jsme jeli navštívit udržitelnou eko-vesničku ve vesnici Rîșcova nebo komunitní projekty v Tohatinu. Také výjezdy do těchto neznámých míst byly pro nás důležité, obzvláště po studijní stránce. Jako studenti Mezinárodních rozvojových studií se učíme o mnohých faktech, o souvislostech. Lze ale spolehlivě říct, že příležitost spojit tyto teoretické vědomosti se skutečným, hmatatelným zážitkem je k nezaplacení a vědomosti, které jsme nabyli jako studenti právě na této exkurzi, jen tak snadno z hlavy nevypadnou.

Nenechat se zastrašit „drsnou“ tváří Moldavska

„Nejen prací živ je člověk,“ říká jedno lidové rčení. V tomto případě bychom mohli mluvit spíše o škole, ale pravdy by to rozhodně neubralo. Jako správní studenti jsme se tímto rčením řídili a vyrazili jsme objevovat i turistické krásy země, přírodu a místní kulturu.

Kromě hlavního města – Kišiněva, které jsme stihli za týdenní pobyt projít křížem krážem nastokrát, jsme navštívili také klášter v Saharně nebo historický, na kopci se rozkládající, klášterní komplex Orheiul Vechi. Fotogenická spirituální místa i pro ty, kteří neholdují náboženství.

Lehce nás zaskočila návštěva vinných sklepů v Mileștii Mici, kde nás představa malého vinného sklípku tak, jak je známe z Česka, rychle opustila ve chvíli, kdy jsme se začali, s našim překvapením, sklepními prostory prohánět místním minibusem. Ne náhodou patří tyto vinné sklepy s 200 km dlouhými chodbami do Guinessovy knihy rekordů jako největší na světě. Určitě se jedná o povinnou zastávku pro všechny, kteří se Moldavsko rozhodnou navštívit. Lokální vína skvělé chuti se velmi dobře doplňují s kalorickou místní kuchyní – test pevné vůle k nezaplacení…

Každé z těchto krásných míst nám ukázalo historii Moldavska z trochu jiného úhlu pohledu. Pro turisty Moldavsko není (zatím!) moc populární destinací, některé také může zastrašit svou „drsnou“ tváří. Ale i tak je to země nádherná, pohostinná, lidé jsou zde v jádru milí, příroda je místy nedotčená a turisty neobjevená. Pro tentokrát jsme poznali tvář Moldavska, která se vyvíjí neuvěřitelným tempem a kdo ví, třeba se v budoucnu podíváme na stejná místa znova a uvidíme, jaký kus cesty země za ta léta urazila. I díky česko-moldavské rozvojové spolupráci. Do té doby ale, jak v místní jazyce říkají: „La revedere,“ – Sbohem, Moldavsko!

Text: Kateřina Biolková, Foto: studentky KRES PřF UP

Autorka je studentkou oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Poznámka: Článek vznikl jako součást terénní exkurze KRES do Moldavska a GRV projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“, který byl podpořen Českou rozvojovou agenturou (ČRA).

Blog jedné studentky, plný všedních i nevšedních zážitků, dojmů z cest i z domova.